Oheň, který není vidět, nikoho nepřivede. Jak dát o sobě vědět dřív, než začnete hledat

V prvním díle jsme si prošli, co dělá šéfa, za kterým lidé jdou. Rozhodnost. Krytí týmu. Revír místo příkazů. Splněné maličkosti. Kdo ho nečetl, najde ho tady: Vůdce smečky se nepozná podle cedulky na dveřích.
Jenže tohle všechno se odehrává uvnitř. Vidí to dvanáct lidí, co sedí pod vámi.
Můžete být nejlepší šéf v oboru. Pokud o tom za dveřmi vaší kanceláře nikdo neví, je vám to při náboru k ničemu. Oheň, který není vidět, nikoho nepřivede.
Jak tedy dát o sobě vědět – a neznít přitom jako tiskové oddělení?
Firma je logo. Vy jste člověk
Firemní kariérní stránka vypadá u každé firmy stejně. Stejné fotky ze stejné fotobanky, stejné tři hodnoty, stejná věta o tom, že lidé jsou největší bohatství.
Kandidát to přečte a nedozví se nic. Protože se nechystá pracovat pro logo. Chystá se pracovat pro konkrétního člověka a zajímá ho, jaký ten člověk je.
Tady máte proti korporátnímu HR marketingu obrovskou výhodu. Vy nemusíte nic schvalovat. Můžete napsat, jak jste se rozhodoval, co jste podělal a co jste se z toho naučil. To žádné oddělení komunikace nevyprodukuje.
O tom, jak značku zaměstnavatele buduje externí headhunter, jsem psal v Employer branding hoďte na hrb svému headhunterovi. Tohle je ta část, kterou za vás neudělá nikdo.
LinkedIn pro šéfa. Aneb: co psát, když nechcete znít jako inzerát
Nejdřív profil
Headline nemá být název pozice. Má říct, koho vedete a k čemu. „Obchodní ředitel“ nikomu nic neřekne. „Vedu patnáctičlenný obchodní tým v průmyslové automatizaci“ řekne kandidátovi přesně to, co potřebuje vědět.
Sekce „O mně“ patří do první osoby. Ne „Jan Novák je zkušený manažer s dvacetiletou praxí“. Tak mluví parte.
O čem psát
Pět typů příspěvků, které fungují a které z vás nedělají náborový plakát:
-
- Rozhodnutí, které jste udělal, a proč. Zrušil jsem ranní stand-upy. Tady je, co se stalo.
- Chyba a co z ní vzešlo. Nejčtenější obsah na LinkedInu vůbec. A nejmíň psaný.
- Princip, podle kterého vedete. Proč u mě nikdo nemusí odpovídat na maily po sedmé večer.
- Konkrétní situace z týmu. Bez jmen, bez hrdinství, s pointou.
- Odborný názor na dění v oboru. Ne přeposlaný článek. Váš komentář k němu.
Co naopak nepsat
Staccato, ať je to jasné. „Jsme hrdí, že…“ Sdílený inzerát bez jediné vlastní věty. Repost firemního profilu. Citát slavného člověka na obrázku. Fotka z teambuildingu s popiskem „skvělá parta“.
Tohle všechno čte trh jako šum. A šum se přeskakuje.
Komentáře jsou rychlejší než příspěvky
Nejkratší cesta k viditelnosti nevede přes psaní. Vede přes komentování. Pět promyšlených komentářů pod příspěvky lidí z vašeho oboru týdně vás dostane před víc očí než jeden příspěvek měsíčně.
Frekvence
Jeden pořádný příspěvek za dva týdny poráží pět narychlo splácaných. Pravidelnost je důležitější než objem a objem je nejrychlejší způsob, jak s tím po měsíci seknout.
O šéfovi, který mlčí, se nemluví špatně. Nemluví se o něm vůbec.
Doporučení nezačíná u odměny. Začíná u pověsti
Mechaniku referral programu jsem rozebral celou v článku Díky referral programu přivábíte výstavní kousky – pravidla, odměny, proces, vyhodnocování.
Tady je ta část, kterou žádné pravidlo nevyřeší.
Zaměstnanec doporučí kamaráda jen tehdy, když si troufne dát v sázku vlastní pověst. Odměna na tom nezmění nic. Nikdo nepřivede člověka, se kterým chodí na pivo, do týmu, o kterém si sám myslí, že za moc nestojí.
Naopak: čím vyšší bonus za doporučení a čím méně doporučení chodí, tím jasnější signál dostáváte. Jenom není příjemný.
Zeptejte se napřímo. Ne plošným mailem. Konkrétně, na jedna ku jedné: „Znáš někoho, koho bys sem přivedl?“ Odpověď „nikoho mě nenapadá“ u člověka, který je dvacet let v oboru, je sama o sobě odpověď.
Zaměstnanci jako přirozená stopa. Aneb: co autenticitu spolehlivě zabije
Firmy se většinou snaží ze zaměstnanců udělat ambasadory příkazem. To nefunguje nikdy.
-
- Povinné sdílení. Trh pozná vynucený repost na první pohled a přečte si ho jako informaci o firmě. Jenom jinou, než jste chtěli.
- Předepsané texty. Pět lidí sdílí tentýž odstavec. Působí to jako výhrůžka, ne jako doporučení.
- Jen nábor, nikdy nic jiného. Profil, který ožije vždycky jen když se shání člověk, je náborová vývěska.
Co funguje místo toho: dejte lidem o čem psát. Pusťte je na konference. Nechte je mluvit o tom, co dělají. Když někdo z týmu dostane prostor odprezentovat vlastní práci, udělá pro vaši pověst víc než roční rozpočet na HR marketing.
A pak je tu zpětná vazba od těch, kteří k vám nenastoupili. O tom, proč je nejcennější a jak si ji vzít, je celý článek Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Když sociální sítě nejsou váš svět
Ne každý šéf bude psát na LinkedIn. To je v pořádku. Viditelnost se dá stavět i jinudy.
Oborový meetup. Podcast někoho jiného. Přednáška na vysoké škole, ze které berete absolventy. Odborný článek v branžovém médiu. Komise nebo cech ve vašem oboru.
A pak jeden kanál, který se přehlíží nejvíc a nestojí nic: lidé, kteří od vás odešli v dobrém. Bývalý kolega, který o vás po třech letech řekne „to byl nejlepší šéf, co jsem měl“, je ta nejsilnější reference, jakou můžete mít. Nekoupíte ji. Můžete si ji jen odpracovat – a pak ji nezahodit tím, že se s odcházejícími lidmi rozejdete ve zlém.
Plán, který se vejde do jednoho kvartálu
| Horizont | Co udělat |
| Tento týden | Přepsat headline a sekci „O mně“ do první osoby |
| Tento měsíc | Napsat dva příspěvky: jedno rozhodnutí, jednu chybu. Komentovat pět příspěvků týdně |
| Tento kvartál | Zeptat se každého ve svém týmu napřímo na doporučení. Pustit dva lidi mluvit o jejich práci ven |
| Průběžně | Rozejít se s každým odcházejícím tak, aby o vás mohl mluvit dobře |
Žádná z těch věcí nezabere víc než hodinu týdně. A ani jedna z nich nepřinese výsledek příští měsíc. Viditelnost je pomalá disciplína – proto s ní má smysl začít dřív, než někoho potřebujete.
Tímhle dílem se série uzavírá
Deset dílů Šéfové, neschovávejte se! stálo na jediné myšlence: nábor není agenda HR oddělení. Je to vaše agenda.
Prvních devět bylo o tom, jak dobře ulovit. Tenhle poslední o tom, jak si postavit takovou pověst, aby za vámi nejlepší lidé přišli sami.
A rada na závěr: nezačínejte tím, že si zítra založíte obsahový plán. Začněte tím, že se zeptáte tří lidí ze svého týmu, co by o vás řekli kamarádovi, který zvažuje nastoupit. Ta odpověď je vaše skutečná značka. Všechno ostatní je jen její ozvučení.
Šťastný lov! A jestli potřebujete do týmu člověka, na kterého vlastní pověst zatím nestačí, ozvěte se mi.
