Naleštěná trofej nebo skutečný úlovek? Jak odhalit kořist, která vypadá dobře jen na papíře
Ti z vás, kteří se mnou kráčejí bok po boku a pravidelně čtou moje články, vědí, že se jednotlivá témata často prolínají, navazují na sebe a vzájemně doplňují.
Před časem jsem v Hunter's Lodge psal o falešných králech džungle Pozor na falešného krále džungle a dal vám návod, jak poznat, když kořist pokulhává Jak poznat úlovek, který kulhá na všechny čtyři.
A protože podobných situací v loveckém revíru potkáváme stále dost, rozhodl jsem se na toto téma navázat ještě z jiného úhlu.
Dnes se podíváme na něco, s čím se dříve nebo později setká každý šéf, manažer i lovec talentů. Na kořist, která sice na první pohled vypadá jako vysněný úlovek, ale na druhý pohled vidíte jen naleštěnou bídu. No jo, holt, není všechno zlato, co se třpytí. A v náboru to platí dvojnásob.
Proč se dnes tolik životopisů leskne více než dříve
Než začneme hledat varovné signály, je dobré pochopit, proč k tomu vůbec dochází.
Většina lidí si své životopisy nepřikrášluje ze zlého úmyslu. Jen se naučili hrát hru podle pravidel trhu.
- Algoritmy ATS filtrují podle klíčových slov.
- LinkedIn zvýhodňuje výrazné osobní prezentace.
- Kariérní poradci radí, aby se lidé prodávali.
A tak vzniká prostředí, ve kterém se mnoho lidí naučí prezentovat svou roli v tom nejlepším možném světle. Ne vždy lžou. Často jen velmi kreativně pracují s realitou.
Příklad z praxe: Když někdo řekne: „Vedl jsem transformační projekt v hodnotě 50 milionů korun.“
Může to znamenat skutečné vedení rozsáhlého projektu. Stejně tak to ale může znamenat, že připravoval podklady pro prezentace, účastnil se několika porad nebo byl v kopii e-mailové komunikace. Rozdíl je obrovský.
Úkolem zkušeného lovce přitom není kořist nachytat v pasti. Úkolem je zjistit, jaká kořist skutečně je, když opadne maskování.
Velké paroží ještě neznamená dvanácteráka
První stopy najdete už v samotném životopise.
- Tituly bez kontextu
Head of. Director. Lead. Chief.
Tituly dnes vypadají působivě, ale jejich skutečný význam se může diametrálně lišit.
-
- V malém startupu může být Head of Marketing člověk, který sám spravuje sociální sítě a připravuje newsletter.
- Ve velké korporaci může stejný titul znamenat vedení třiceti lidí a správu rozpočtu v desítkách milionů korun.
Bez kontextu neznamená titul téměř nic. Pokud životopis neobsahuje informace o velikosti týmu, rozsahu odpovědnosti nebo dopadu práce, je na místě zvýšená opatrnost.
- Výsledky bez příběhu
„Zvýšil obrat o 40 %.“ Skvělé. Ale jak? Za jak dlouho? Za jakých podmínek? Co konkrétně udělal? Skutečné výsledky mají svůj příběh. Jsou za nimi rozhodnutí, překážky, kroky a konkrétní práce. Nafouknuté výsledky mají zpravidla jen číslo.
- Až příliš dokonalá kariéra
Každá pozice trvala přesně tak dlouho, jak měla. Každý kariérní krok vedl vzhůru. Každá firma je známá značka. Žádný přešlap. Žádná slepá ulička. Žádný neúspěch.
Zní to krásně. Možná až příliš krásně. Skutečná kariéra totiž připomíná spíše horskou stezku než dálnici. Občas přijdou odbočky, zdržení nebo špatná rozhodnutí. Pokud kariéra vypadá jako vystřižená z učebnice, stojí za to podívat se podrobněji.
- Vágní jazyk
Jedna z nejoblíbenějších technik.
„Zodpovídal jsem za rozvoj strategie a koordinaci klíčových stakeholderů.“
Dobře. Ale co to konkrétně znamenalo? Jaká rozhodnutí dělal? Koho vedl? Za co nesl odpovědnost?
Vágní formulace jsou často nejjednodušší způsob, jak něco říci, a přitom neříci vůbec nic.
Jak rozplést stopu a dostat se pod povrch
Skutečné odhalení přichází až během pohovoru. Jenže většina pohovorů zůstává příliš na povrchu.
„Řekněte mi o svém největším úspěchu.“
Na takovou otázku má dnes připravenou odpověď téměř každý. Proto je potřeba jít hlouběji.
Existují dvě otázky, které používám pravidelně a které velmi rychle oddělí skutečnou zkušenost od dobře nacvičeného příběhu.
Otázka 1: Jak přesně jste to udělal?
Jednoduchá otázka. A přitom neuvěřitelně účinná.
Člověk, který danou věc skutečně dělal, začne popisovat konkrétní kroky, rozhodnutí, překážky a souvislosti. Člověk, který byl pouze poblíž, začne mluvit obecně, přeskakuje detaily a mluví hlavně o týmu.
Sledujte přechod od „já“ k „my“. Týmová práce je normální. Pokud ale během celé odpovědi nezazní, co konkrétně udělal daný člověk osobně, měla by se vám rozsvítit první varovná kontrolka.
Otázka 2: Kdo všechno na tom pracoval a jaká byla vaše role?
Tato otázka funguje jako reflektor v nočním lese. Najednou začnou být vidět obrysy reality.
Lidé s reálnou zkušeností bez problémů vysvětlí, kdo byl součástí týmu, kdo za co odpovídal a jaký byl jejich konkrétní přínos. Lidé, kteří si výsledky přivlastňují, mají tendenci ostatní z příběhu postupně vymazávat.
Bonusová otázka
„Kdybych zavolal vašemu bývalému kolegovi Novákovi, jak by popsal vaši roli na tomto projektu?“
Tohle bývá velmi zajímavý moment. Najednou totiž člověk přestává popisovat sám sebe a musí se podívat na svůj příběh očima ostatních. A právě tam se často ukáže skutečná velikost jeho podílu.
Rozpoznat naleštěnou trofej od skutečně hodnotného úlovku není žádná magie. Je to řemeslo. Vyžaduje zkušenost, pozornost a ochotu dívat se pod povrch. Nejlepší lidé, které jsme kdy pomohli firmám najít, často neměli nejblyštivější životopis. Neměli největší titul. Neměli ani nejhlasitější prezentaci.
Měli ale něco mnohem cennějšího. Dokázali přesně popsat svoji práci. Uměli mluvit o svých úspěších i neúspěších. Neschovávali se za tým, ale zároveň si nepřivlastňovali zásluhy ostatních.
Protože skutečný talent nepotřebuje kouřové efekty. Falešný král džungle potřebuje, abyste obdivovali jeho korunu. Skutečný lídr vám ukáže stopy, které za sebou zanechal.
A právě ty stojí za to sledovat.