Absenteeismus není problém HR. Je to lakmusový papírek firemní kultury
Většina firem sleduje stejná HR čísla. Fluktuaci. Nábor. Dobu obsazení pozic. A samozřejmě také počet dnů strávených na nemocenské.
Jenže právě absenteeismus bývá jedním z nejvíce podceňovaných ukazatelů. V mnoha společnostech skončí jako číslo v měsíčním reportu, které se jednou za čas porovná s minulým obdobím. A tím to končí.
Jenže co když právě toto číslo upozorňuje na problémy mnohem dříve, než začnou odcházet zaměstnanci nebo klesat výkonnost týmů?
Absenteeismus: číslo, které říká víc, než si myslíte
Jde o počet průměrných zameškaných dní na zaměstnance za rok.
Podle statistik OSSZ se v České republice pohybuje tento průměr přibližně mezi osmi až dvanácti dny ročně podle odvětví. Pro většinu firem je to jen položka v HR reportu – číslo vedle dalších čísel.
Pokud však toto číslo rok od roku roste a nikdo se neptá proč, jde o signál, který si zaslouží pozornost. Ne proto, že by zaměstnanci najednou více stonali, ale proto, že absenteeismus patří mezi nejspolehlivější ukazatele toho, co se skutečně děje uvnitř firmy.
A to se z organizačního schématu nevyčte.
Co absenteeismus ve skutečnosti měří
Začněme tím, čím absenteeismus není.
Nejde pouze o počet dní, kdy zaměstnanec ležel s chřipkou nebo se zotavoval po úrazu. Krátkodobá nemoc je přirozená a statisticky předvídatelná.
Problém nastává ve chvíli, kdy čísla dlouhodobě rostou, soustředí se do konkrétních týmů nebo se stejný vzorec opakuje u stejných lidí bez zjevné zdravotní příčiny.
V takových případech nemoc přestává být pouze nemocí. Stává se symptomem.
Symptomem ztracené motivace. Nefunkčního vedení. Pracovního prostředí, které zaměstnance psychicky nebo fyzicky vyčerpává. Nebo také jevu, který se v posledních letech označuje jako quiet quitting.
Quiet quitting: tichá rezignace bez výpovědi
Quiet quitting neznamená, že zaměstnanec přestane pracovat. Znamená, že přestane dělat cokoli navíc. Plní přesně to, co má v pracovní smlouvě. Nic víc. Nic míň.
Tady o tom píši podrobně Tichá rezignace, když zaměstnanci jedou na autopilota.
Nevzdává se zaměstnání. Vzdává se angažovanosti. A právě absenteeismus bývá jedním z prvních měřitelných projevů tohoto stavu.
Angažovaný zaměstnanec přijde do práce i s lehkou rýmou, protože chce dokončit projekt, na kterém mu záleží. Odpojený zaměstnanec stejnou rýmu přetaví v den volna, protože nemá důvod přijít.
Je to lidská psychologie. Člověk, který ve své práci vidí smysl, přirozeně překonává drobné překážky. Člověk, který práci pouze přetrpí, využije překážky jako příležitost k odpočinku.
Pokud vám tedy dlouhodobě roste počet zameškaných dní a nejde o důsledek epidemie nebo objektivně náročnějších pracovních podmínek, stojí za to položit si jednoduchou otázku: Neroste současně také míra odpojení zaměstnanců?
Tři příčiny rostoucího absenteeismu, které firmy často přehlížejí
- Motivace, která postupně vyprchala
Motivace není přepínač, který je v pozici vypnuto – zapnuto. Buduje se každý den prostřednictvím uznání, kvalitní zpětné vazby, smysluplnosti práce a vztahu s nadřízeným.
Zaměstnanec, který nastupoval plný energie, ale postupně ztratil pocit, že jeho práce má význam, začne práci vnímat jako zdroj únavy místo zdroje energie.
A dlouhodobá psychická únava se dříve či později projeví i fyzicky.
Psychosomatika není mýtus. Chronický stres skutečně oslabuje imunitu, zvyšuje nemocnost i dobu rekonvalescence.
Člověk, který chybí častěji než ostatní, tedy nemusí systém zneužívat. Může být skutečně nemocný. Jen příčina jeho zdravotního stavu neleží doma, ale v prostředí, kde každý den pracuje.
- Wellbeing jako buzzword místo skutečného systému
Wellbeing se stal jedním z nejčastějších výrazů současného HR slovníku. Multisport karta. Ovocné středy. Workshop o mindfulness. Krásně napsaná wellbeing strategie.
A přesto absenteeismus roste. Proč? Protože wellbeing není benefit.
Je to prostředí, ve kterém se zaměstnanec cítí bezpečně, vidí smysl své práce a ví, že firmě záleží také na něm jako na člověku.
Pokud je pracovní zátěž dlouhodobě neúnosná, nevyřeší ji lekce jógy jednou týdně.
Pokud je přímý nadřízený toxický, nezachrání situaci ani firemní psycholog, ke kterému se zaměstnanci stejně bojí jít.
Skutečný wellbeing se nepozná podle počtu benefitů. Pozná se podle toho, kolik lidí ráno vstává do práce proto, že chtějí, a nejen proto, že musí.
- Manažer, který bere energii místo toho, aby ji dával
Přímý nadřízený bývá nejsilnější proměnnou v celé rovnici absenteeismu. Silnější než mzda. Silnější než benefity. Silnější než firemní kultura napsaná na kariérním webu.
Výzkumy dlouhodobě potvrzují jedno: lidé neodcházejí z firem. Odcházejí od manažerů.
A stejně je tomu i u absenteeismu.
Tým, který čelí mikromanagementu, nejasné komunikaci nebo permanentnímu přetížení bez uznání, bude téměř vždy vykazovat vyšší nemocnost než stejně vytížený tým s dobrým vedoucím.
Pokud tedy vidíte výrazně vyšší absenteeismus pouze v jednom oddělení, nezačínejte hledat problém u zaměstnanců. Začněte u manažera.
Absenteeismus není jen statistika o nemocnosti. Je to jeden z nejcitlivějších ukazatelů toho, jak se lidem ve firmě skutečně pracuje.
A rada pro dnešní den:
Než začnete řešit, kdo je "moc často nemocný", zkuste si položit jinou otázku: Co se u nás děje, že lidé stále častěji hledají důvod zůstat doma?
Možná totiž neřešíte zdravotní problém. Možná řešíte problém firemní kultury.