Prokletí zvané překvalifikovanost aneb Když máte “něčeho“ příliš mnoho
Milí kandidáti, dnes spolu rozebereme téma, které je ožehavé dnes, bylo ožehavé před deseti lety a bude ožehavé i za dalších deset let. PŘEKVALIFIKOVANOST. Slovíčko, oblíbené u personalistů ve chvíli, kdy pro vás nemají konkrétní zpětnou vazbu.
Alternativy k tomuto výrazu jsou:
- „Hledáme více juniorního kolegu,” nebo
- „Manažer si nakonec vybral k nástupu někoho jiného,” anebo
- „Vybrali jsme si nakonec kandidáta s nižším platovým požadavkem.”
To vše se pod touto záležitostí může ukrývat. Místo toho, aby se personalista zaradoval, že se do firemního stáda tlačí výstavní šestnácterák, zalekne se tak velké trofeje. Jejich past je příliš malá na tak velkou zvěř.
Ale co si z toho máte teď vzít vy?
- Jste moc chytří?
- Příliš staří?
- Nebo jste jen prostě drazí?
- Anebo ohrožujete manažera, který se vás bojí?
Jak s tím můžete dál bojovat? Máte ubrat ve svém snažení při budování kariéry, aby toho potom nebylo ve vašem životopisu až moc? Být v klidu na jedné pracovní pozici roky, i když vaši roli zvládnete i poslepu a na konci kariéry to teprve “odpálit”?
Žít volnomyšlenkářský život a kariéru začít budovat kolem třicítky? Nebo snížit své platové požadavky natolik, že budete výrazně pod svým současným příjmem? Bude tím trpět váš rodinný rozpočet, tak to budete dohánět třeba druhou prací na “vedlejšák”? Anebo máte dát vaše CV k úpravě dítěti na prvním stupni základní školy?
Zkusím vám nejprve přiblížit, jaké obavy se za slovíčkem “překvalifikovanost“ skrývají z pohledu interního HR. Potom dostanete návod, jak se chovat, aby vás náboráři nezařadili do škatulky překvalifikovaných.
Co ve skutečnosti znamená pro firmy a personalisty – „příliš kvalifikovaný“?
- Bojíme se, že tady nevydržíte
Firma má obavu, že jste si tuhle pozici vybrali jen jako „přestupní stanici“ a v jejich ohrádce nepobudete dlouho. Raději si nechají domestikované stádo. Stačí informace, že jste vykonávali v posledním zaměstnání manažerskou roli a teď byste se chtěli vrátit do exekutivy. Firmám to přijde divné. Nevidí za tím souvislosti typu:
-
- “manažerské role už mám plné zuby, chci být zodpovědný pouze za svou práci, ne za práci ostatních,”
- “na mé současné manažerské roli je stejný plat, jako u konkurenčních společností v exekutivě. Zkusím to u konkurence od píky a třeba se časem vytáhnu na manažera.“
- Nechceme s vámi vyjednávat o penězích
Pro personalisty platí rovnice: zkušenější kandidát = vyšší očekávání.
Místo otevřené debaty o platu se raději vyhnou celé konverzaci. A vzejde z toho potom: nemůžeme si vás dovolit = ani jsme se nezeptali, kolik byste chtěl.
Firmy si vás většinou ani nevyslechnou. A když už vás vyslechnou, přijde jim to zkrátka divné. Hledají za tím nějakou “levotu”. To, že třeba jste ochotni jít níže s penězi za cenu nemít přesčasy a mít více času pro vaše koníčky nebo rodinu, to už málo komu dochází.
- Manažer tuší, že přišel alfa samec
Nikdo to neřekne nahlas, ale v hlavě manažera, který sedí a spolurozhoduje o vás u pohovoru právě zní věta: „On toho ví víc než já. Co když se mnou nebude souhlasit? Co když mi poleze do zelí?“
Manažer pak zařízne kandidáta pro své vlastní bezpečí. Nikomu nechci křivdit, ale v dnešní době spíše existuje drtivá většina manažerů, kteří upřednostní své vlastní bezpečí a teplé místečko než posun oddělení a společnosti. Však co, není to jejich firma! Smutný, ale pravdivý fakt.
- Kultura firmy vás nepobere
Představte si startup s mladým kolektivem, no-socks policy a komunikace probíhá přes aplikaci Slack. No a na druhé straně vy. Jste z korporátu, víte, co je PRINCE2 a nejste nadšení z hot deskingu. A tady se to právě celé může zadrhnout.
Když jste totiž byli dlouhou dobu v korporátu, tak startup nebo malá společnost si myslí, že to u nich nedáte. No a pokud pocházíte ze startupu nebo malé firmy, tak má zase korporát pocit, že u nich neuspějete.
- Očekáváme loajalitu, ne ambici
Firma chce kandidáta, který u nich zůstane. Vy jim připadáte jako „overkill“, co se brzy začne nudit. A co si budeme povídat, náklady na zaučení nového zaměstnance taky nejsou zrovna zanedbatelné.
Navíc, není pozice jako pozice. Stejný název, stejný firemní segment. Ale vy jste toho na stejné pozici v bývalé firmě dělali třikrát více než vyžaduje zaměstnavatel, ke kterému se hlásíte. A firmu to jednoduše vyděsí.
Pomyslí si, že k práci začnete vymýšlet vedlejší projekty mimo firmu, abyste se nenudili.
A jak neházet flintu do žita a naložit s tím, že jste prostě dost dobří?
- Upravte svou prezentaci
Neznamená to lhát o zkušenostech. Ale nemusíte na úvod zdůrazňovat, že jste vedli 120 lidí a řídili miliardový rozpočet, když se hlásíte na roli, kde se má rozjet tým o třech zaměstnancích. Teď se vám to moc nebude líbit, ale musím to říct: Pokud už máte zpětných vazeb souvisejících s překvalifikovaností plné zuby, musíte každou vaši žádost o práci přizpůsobit konkrétní pracovní pozici.
CV nebo motivační dopis napasovat na požadavky a kulturu firmy.
- Zarámujte motivaci
Buďte o krok napřed a předběhněte obavy personalisty. Vysvětlete mu, proč chcete přesně tuto roli, a že nehledáte “z nouze ctnost“.
Projděte si všechny body výše, co může pro firmu znamenat „příliš kvalifikovaný“, a rovnou vše zaimplementujte do motivačního dopisu. Proč jste v pohodě s nižší pozicí, proč vám nevadí méně peněz, že už vás kultura korporátu nebaví atd.
Nezapomeňte motivační dopis spojit s vaším CV do jednoho souboru. Zopákněte si to tady: Krok za krokem k vyladěnému životopisu.
- Včas a strategicky otevřete otázku peněz
Když si o peníze neřeknete sami, firma si je domyslí. A většinou špatně. Pokud nadhodíte téma ocenění rozumně a včas, můžete předejít domněnkám typu: “určitě chce trojnásobek“. Když je interval peněz v inzerátu, máte velké plus. Víte, kam se trefovat.
Zdůvodněte, proč je to za vás i díky vašim zkušenostem v pořádku. Pokud rozptyl peněz v inzerátu není, prozkoumejte Atmoskop a jiné referenční portály. Dost možná ho tam najdete. Pokud ne, zahrajte si na mystery shoppera. Často je u personalisty u inzerátu vyvěšen kontakt. Zavolejte na něj pod jiným jménem, abyste se o tématu budgetu na danou pozici pobavili.
- Ukažte, že nehledáte trůn, ale smysl
Zkušený kandidát působí hrozivě, pokud vypadá jako někdo, kdo chce “přebrat velení“. Ujistěte firmu, že hledáte kvalitní tým, ne korunu. Ambice jsou skvělé, ale manažeři si chrání svá teplá místečka.
Zdravá ambice je na místě, abyste pozici “vyhráli”. Tu skutečnou si nechte do firmy až po zkušebce (nebo malinko později). Ukažte při pohovoru maximální pokoru a skromnost. Věřte mi, strašně vám to pomůže.
Vyvolat u výběrového řízení pocit, že to ve firmě plánujete za tři roky řídit, není v tento moment na místě. Majitel by z toho sice mohl být nadšený, řekne si: „manažer má k sobě konkurenci a bude výkonnější.“ Majitel ale u pohovoru nebude a manažer vás prostě přes výběrko nepustí.
- Nehledejte firmu, kde vás vezmou. Hledejte firmu, kde vás chtějí
Tam, kde se vás bojí, tam prostě nezapadnete. Firma, která ve vás vidí hrozbu, z vás nikdy neudělá klíčového člověka. Hledejte tam, kde ocení to, co umíte.
Překvalifikovanost nemusí být vaše prokletí – je to jen špatně vyložená karta ve hře o novou práci. Tak vytáhněte eso z rukávu až v ten správný čas.