Lovci talentů nelžou. Jen vám většinu věcí nikdy neřeknou – part II

V první části článku jsme rozebrali, proč většina lidí na trhu práce sabotuje vlastní lov už na LinkedInu, v životopise nebo během prvních minut pohovoru. Tohle jsou chyby, které vás vyřadí z výběrového procesu. Jenže tím to zdaleka nekončí.

Existuje totiž ještě druhá skupina chyb — mnohem dražších, mnohem viditelnějších a hlavně takových, které si lovci pamatují dlouhé roky. Ghosting, nepřipravenost, mlžení kolem peněz nebo katastrofální reference. Přesně ty momenty, kdy se z nadějného kontaktu stane jméno, které si v loveckém revíru nikdo nechce znovu nahánět.

Recruitment je překvapivě malý rybník. Kontakty kolují. Jména zůstávají. A některé příběhy mezi lovci přežívají déle než firemní benefity během krize. Takže co dalšího vám headhunteři nahlas neřeknou, ale vědí o tom?

„Zmizeli jste uprostřed procesu. A já si to pamatuji."

Ghosting je moderní forma kariérní sebevraždy. Ano, firmy ghostují lidi. To víme všichni. Ale kandidáti… pardon… lidé na trhu práce to dnes dělají úplně stejně. Někdy mám pocit, že probíhá válka o to, kdo vyhraje ghosting roku, jestli HR nebo kandidáti.

Přestanou odpovídat. Zmizí. Telefon mrtvý. Mail bez reakce. A myslí si, že tím příběh končí. Nekončí.

Lovci si pamatují:

• kdo komunikoval férově,
• kdo zmizel bez vysvětlení,
• kdo spaloval mosty,
• kdo hrál mrtvého brouka ve chvíli, kdy měl jen napsat jednu větu.

Přitom stačí strašně málo:

„Děkuji za váš čas, ale nakonec zůstávám ve stávající firmě.“

Hotovo. Žádné drama. Žádná slohovka. Jen profesionální komunikace.

„Říkáte, že peníze nejsou hlavní motivace a není to pravda.”

Já se tomuto většinou snažím jít naproti a ptát se na to jako první v první části pohovoru. Peníze totiž jsou legitimní motivace. Jenže je tu jedna z největších pohádek pracovního trhu? „Finance pro mě nejsou důležité.“

Samozřejmě že jsou. Hypotéka taky není spirituální zážitek.

A rada pro dnešní den:

Lovci ocení hlavně jedno: přímost.

Člověk, který umí normálně říct svou hodnotu, očekávání, minimální hranici a motivaci ke změně, šetří čas úplně všem.

Nejhorší scénář totiž nastává ve chvíli, kdy si obě strany dva měsíce romanticky povídají… a pak se zjistí, že nabídka je o 40 tisíc níž. To není strategie. To je zbytečný výšlap do slepé uličky.

 

Tohle je spíše taková dobrá rada pod čarou. Já osobně moc reference neuznávám z mnoha různých důvodů, ale zastupuji klienty, takže musím zčásti dělat to, co po mně požadují a za co mě platí. Reference bývají často na to do listu. A co je horší – umí zabít deal těsně před podpisem.

Nejhorší je, když člověk vůbec netuší, co o něm bývalý šéf říká. Nejde o to mít za sebou dokonalou kariéru bez konfliktů. To nemá skoro nikdo. Ale je dobré vědět:

• kdo vám reference dá,
• co asi zazní,
• kde mohou být slabá místa.

Protože překvapení tři dny před podpisem smlouvy bývá velmi drahé překvapení.

„Přišli jste na pohovor nepřipravení. A bylo to vidět."

Nepřipravenost je cítit během dvou minut.

„A co vlastně ta vaše firma dělá?“ Ano. I tohle už někdo na pohovoru řekl.

Přitom stačí:

• deset minut Googlu,
• rychlý průzkum LinkedInu,
• podívat se na výsledky firmy,
• zjistit si, kdo ji vede,
• přečíst si pár článků.

Lovec okamžitě pozná, kdo přišel připravený a kdo jen náhodně vběhl do pasti, aniž by věděl, kde vlastně je.

A hiring manažeři? Ti to poznají ještě rychleji.

„Máte skvělé zkušenosti. Ale neumíte je vyprávět."

Tohle je asi největší problém seniorních kandidátů.

Mají:

• zkušenosti,
• výsledky,
• roky praxe,
• silné know-how.

Ale když dostanou otázku: „Řekněte mi něco o sobě.“

…spustí seznam firem a letopočtů, jako účetní audit. Jenže lidský mozek miluje příběhy.

Mnohem lépe funguje:

• jaký problém firma měla,
• co jste změnili,
• jak jste přemýšleli,
• co to přineslo.

To je moment, kdy si vás druhá strana zapamatuje. Ne podle názvu pozice. Ale podle dopadu. Doma si prostě připravte pohádku a vaše výsledky si zasaďte do souvislejšího vyprávění. Vaše pohovory se od sebe zas tak lišit nebudou, takže se tím krásně připravíte.

A tohle je konec naší expedice po tom, co vám lovci talentů nikdy neřeknou. Ale já věřím, že upřímnost je víc než zdvořilé mlčení. A kandidát, který ví, co dělá špatně, má šanci to změnit.