Jak vybrat chytřejšího kandidáta, než je samotný šéf a mít z toho radost

Poslední dva týdny jsme rozebírali pojem fluktuace. A dnes se oslím můstkem přeneseme k tomu, proč se právě šéfové na tomto fenoménu podílí a hlavně, jak to zastavit.

Toxických šéfů je jako hub po dešti. Zaplnili jsme nimi spoustu článků. Bavili jsme se o tom, jaké škody jsou schopni šéfové napáchat vůči svým podřízeným Tiché vyhazování: Jak poznat, že vaše kořist umírá v rukou manažera, nebo že ryba smrdí vždy od hlavy a jak zjistit, zda jedna taková není i ve vašem firemním rybníčku Ryba smrdí od hlavy. Jak zjistit, jestli i váš rybník nezapáchá nebo jak toxická pozitivita dožene vaše zaměstnance k útěku z firemního stáda: Úsměv na rozkaz. Když vás toxická pozitivita dožene k útěku.

Na fluktuaci ve firmě se ve velké míře podílí právě šéfové. Přímá úměra: čím víc si šéf chrání své teplé místečko a do sítě pouští jen slabší ryby, tím více frustrovaných talentů mu z týmu vyskáče. Nekrmí se tím tým, krmí se tím odchodová statistika.

Čtete to, poznáváte to, přikyvujete. Ale dnes si nedáme další příběh o špatném šéfovi. Dnes si promluvme o dobrých šéfech. Takových, kteří chtějí stavět silné smečky, a nejen sbírku vycpaných průměrů.

Takových, kteří se chtějí učit od konkurence, posouvat sebe i celou společnost. Anebo se to chtějí naučit.

V lese nepadne strom, protože je slabý. Padne, protože ho nikdo nepřerostl. Moudří pánové to věděli dávno:

„Pokud budete vždy najímat lidi, kteří jsou menší než vy, staneme se společností trpaslíků. Pokud ale budete najímat lidi, kteří jsou větší než vy, staneme se společností obrů.“
— David Ogilvy, Ogilvy & Mather

„Nedává smysl najímat chytré lidi a pak jim říkat, co mají dělat. My najímáme chytré lidi, aby oni říkali nám, co máme dělat.“
— Steve Jobs, Apple

„Obklopte se lidmi, kteří vědí víc než vy.“
— Henry Ford, Ford Motor Company

„Inteligentní člověk najímá lidi, kteří jsou inteligentnější než on sám.“
— Robert Kiyosaki

Neříkám tu nic nového. Jenže přesto na každém pohovoru znovu a znovu vidím, jak se spouští ten starý reflex: „Ten je nějak moc dobrej… Ten mě bude zpochybňovat… Ten si to tady začne dělat po svém.“

Přirozený instinkt. Každý si chrání svůj revír. Ale pokud necháte instinkt převzít velení nad strategií, začnete si sami klást pasti na vlastní kariéru.

Revír patří tomu, kdo má nejsilnější smečku.

Napište si moji dnešní radu:

Vybírat do týmu lidi, kteří jsou v něčem lepší než vy, není slabost. Je to přesná definice opravdového lídra.

Tam, kde končí vaše znalosti, začínají znalosti vašich podřízených. A to je přesně ta mezera, kterou potřebujete zaplnit talenty – nejen zalít cementem průměrnosti.

Pokud vás naopak přirozený strach pohání kupředu – výborně. Žene vás to jak v osobním, tak v pracovním životě. Jenže jakmile ze strachu začnete sestavovat tým jako ochranné opevnění před vlastní nahraditelností, je to jen začátek konce. Revír, který si lovec chrání před silnějšími, nakonec sám opouští – s pošramoceným egem.