Tržní hodnota člověka: Jak zjistit vaši cenovku

Jak dlouho už sedíte na jednom pracovním bidýlku? Pár let? Nebo už jste v jedné firmě zapustil kořeny tak hluboko, že by vás museli dostat ven párem volů?

Možná si říkáte: „Mám stabilní práci u solidní firmy. Na co si stěžovat?“ Upřímně? Na jednu stranu gratuluju. V době, kdy mi do zpráv píšou lidé, kteří měsíce nebo roky nemohou ulovit práci, je stabilita luxus.

Ale my v Hunters Lodge nejsme od toho, abychom psali ezo články o vnitřním klidu a pracovní karmě. Jsem lovec. A my lovci se díváme na věci jinak.

Takže otázka z druhé strany lesa:

• Jste roky na stejné pozici?
• Nad vámi je už jen majitel nebo ředitel?
• Plat se hýbe jen o inflaci… nebo o drobky, aby se neřeklo?

Připomenu vám článek Loajalita za drobné: Vaše práce není charita. Dost možná máte mnohem vyšší cenu než to, kolik za sebe právě dostáváte.

Mzda není aktuální realita. Je to jen stará dohoda.

Spousta lidí si myslí, že jejich hodnota je číslo na výplatní pásce. Jenže to je omyl. Je to jen částka, na které jste se kdysi dohodli – a kterou firma velmi ráda udržuje zamrzlou v čase.

Jinými slovy: To, co berete, není automaticky to, co stojíte.

Firmy totiž milují jednu věc: levně ulovenou kořist, která neutíká.

A když kořist zůstává v pasti, proč by ji někdo přeceňoval?

Největší kariérní iluze

Existuje jedna kariérní iluze, které věří překvapivě hodně chytrých lidí: „Moje mzda odpovídá mé hodnotě.“ Ve skutečnosti vaše mzda často odpovídá jen tomu:

• kolik firma kdysi nabídla
• kolik jste byli ochotni přijmout
• jak moc jste ochotni zůstat

Nic víc.

Rozdíl mezi mzdou a tržní cenou je přitom brutálně jednoduchý:

Mzda = to, co dostáváš teď

Tržní cena = to, co by za vás byl ochoten zaplatit trh dnes

Mzda je interní dohoda. Tržní cena je realita venku v džungli pracovního trhu.

Proč lidé netuší, kolik stojí? Lovci to vidí pořád dokola. Skvělí lidé sedí ve firmách a vůbec netuší, že jsou pod cenou klidně o 20–40 %.

Proč?

1. Zvyk – Částka, kterou berete, se postupně stane normou. Mozek ji začne považovat za realitu.
2. Strach – Co když zjistíte, že trh za vás víc nedá? Radši to nezjišťovat.
3. Loajalita – Spousta lidí má pocit, že ptát se po vyšší ceně je skoro zrada. Lovec ale ví jedno: Loajalita je krásná věc. Jen z ní většinou profituje ten, kdo drží kořist ve firemní síti.
4. Syndrom podvodníka – Lidé, kteří svou práci zvládají už skoro automaticky, často věří, že jejich výsledky jsou spíš náhoda než schopnost.
5. Nízké tržní sebevědomí – Neumíte převést svou práci do řeči trhu. Kolik jste vydělali firmě? O kolik jste zrychlil procesy? Kolik jste zachránili financí? Lovci trhu mluví jazykem dopadu.

Paradox trhu práce

Nejvíc podhodnocení často nejsou nejslabší jedinci. Naopak. Bývají to ti nejschopnější.

Jen se neumí prodat bez pocitu viny. A trh práce je neúprosný. Nejdráže se prodává ten, kdo ví, kolik stojí. Nejlevněji ten, kdo to netuší.

A malá lovecká pravda na závěr: Na trhu práce neexistuje nic dražšího než:

člověk, který nezná svou cenu. Takový člověk se totiž prodává pod cenou. A ještě za to bývá vděčný.