Loajalita za drobné. Vaše práce není charita

Podle průzkumu společnosti Randstad uvažovalo na přelomu roku 2024 o změně zaměstnavatele mezi 50-56 % lidí. Konec roku je zkrátka období, kdy mnoho kandidátů bilancuje a rozhoduje se, zda nezměnit revír.

Na blogu už jsem se několikrát věnoval fenoménu fluktuantů – třeba tady I fluktuant jednou zakotví. Věnujte jejich životopisům čas ne pouze vteřiny nebo tady Pohřběte zastaralé metriky personalistů.

Tentokrát ale půjdeme z opačného úhlu – k těm, kteří zůstávají loajální.

Maruška: příběh loajality bez odměny

Představte si firmu, která prodává zdravotní materiál. Tým tvoří deset obchodníků, mezi nimi i jedna žena. Říkejme jí třeba Maruška. Už šest let kralovala výsledkovým tabulkám – měla desítky klientů navíc oproti kolegům a generovala miliony v obratu.

Jenže: Maruška měla nejnižší základní mzdu ze všech. Žádnou variabilní složku. A přesto odmítala nabídky konkurence. Když se jí HR specialista zeptal, proč si neřekne o víc, odpověděla: „Aspoň mě nevyhodí.“

Výsledek? Po sedmi letech ji firma propustila. Bez konkrétního důvodu.

Loajalita bez oboustranného respektu je past.

Kapitola 1 – Mýtus loajality

• Loajalita se často zaměňuje za vděčnost nebo strach z nejistoty. Firmy si myslí, že když vás přetáhli od konkurence za “pětku navíc do výplaty“, tak jim to dává nekonečný kredit loajality. Mají pocit, že vás doslova vytáhli ze sr*ček. Mohli přece dát přednost jinému kandidátovi a teď si s vámi mohou dělat co chtějí za pořád stejných podmínek, které byly nastaveny před vaším nástupem.

Často vám to také omílají. Jste ve firmě dva roky. Říkáte si, že po dosažených výsledcích je načase sepsat žádost o přidání. Ale místo relevantního posouzení slýcháte vyjádření jako: “Teď na to není vhodná doba.” “Na začátku příštího roku si to vyhodnotíme a pak uvidíme.” “Vždyť jsi nám na pohovoru tvrdil, že když ti dáme tuto mzdu, budeš spokojený a neřekneš půl slova”.

Takové fráze jsou vám určitě povědomé. Druhým elementem je strach z nejistoty. Čím déle ve firmě působíte, tím je ve vás větší strach udělat krok do neznáma. Začít od začátku a vyšlapat si znovu cestičku. Můžete mít o dost větší ohodnocení, než máte nyní, ale co když se nakonec nadřízenému nebudete zamlouvat.

Co když nový zaměstnavatel využije zkušební dobu a vyhodí vás ze dne na den.

Zaměstnanci, kandidáti! Firmy opravdu nejsou v pozici, kdy by mohly kandidáty přehazovat vidlemi. K tomu mají hodně daleko a nevím, co by se muselo stát, aby se takovému stavu aspoň přiblížily. Pokud budete nadále zodpovědní se zdravou mírou pokory, nemůže se vám v současné době nic takového přihodit.

• Firmy milují loajalitu — dokud z ní mají prospěch. Je důležité stát si za kulturou a produktem společnosti, kterou zastupujete, ale myslete u toho vždy primárně a jenom na sebe.

Nedej Bože, že zažijete období, ve kterém se vám osobní problémy vmísí do pracovního života nebo se vám zhorší zdraví. Najednou firma nebude zase tak loajální, jak slibovala. Firma bude loajální do doby, dokud jí vaše pozice bude přinášet profit nebo přidanou hodnotu.

• Loajální zaměstnanec bývá „odměněn“ stabilitou, ne růstem. Milionkrát jsem viděl, že si zaměstnanec ve firmě zasloužil kariérní postup pro své výsledky a dlouhodobé působení ve firmě. Ale firma nabrala na vyšší pozici někoho nového, protože přinesl do firmy “čerstvý vítr a pohled zvenčí”. Dlouhodobý zaměstnanec je odměněn – stabilitou (neboli – může být rád, že si ho tady dlouhodobě necháme).

• Psychologicky: říká se tomu efekt „sunk cost fallacy“ — když člověk zůstává, protože už investoval moc času. Stále něco zaměstnance drží ve falešné naději, že se brzy něco bude dít. Ale roky ubíhají a jediného, čeho se tak maximálně může po čase dočkat, bude firemní outplacement. Outplacement, nová šance pro vaše zaměstnance, a to je hodně slabá cena útěchy.

Kapitola 2 – Loajalita se špatně zpeněžuje

V českých firmách platí nepsané pravidlo: kdo zůstává, platí. Kdo odchází, bere.

Noví lidé nastupují s vyšší mzdou, protože „trh se změnil“. Ty, zkušený a věrný, slyšíš: „Teď není vhodná doba.“ Loajalita se nepočítá do KPI, není v žádné tabulce. Proto jsou loajální lidé levní – a firmy si je rády nechávají.

Pokud se firma nebude schopna přizpůsobit trhu, nechte firmu firmou a přizpůsobte se trhu vy. Pomůže vám v tom tento článek Nad platem a benefity se nedohadujte, vyjednávejte.