Milí personalisté, co děláte, jakmile váš nábor skončí? Já vím, že doopravdy nekončí nikdy… Ale co všichni ti těžce získaní kandidáti? Daří se vám je ve firmě i udržet? Na chvíli se teď zasníme… Představte si, že pracujete pro jednu z nejlepších společností na světě z pohledu spokojenosti zaměstnanců (BMW Group), čelíte nejnižší míře fluktuace na světě (4,1 procenta) a vaše celá náborová aktivita spočívá pouze v “doplňování“ zaměstnanců, kteří odchází do důchodů, nebo na mateřskou.
Teď se rychle probuďte! Byl to jen sen. A vy si zapište moji dnešní radu:
Jako specialista HR nesmíte nikdy usnout na vavřínech!
Musíte se postavit všem nočním můrám personalistů, kteří postupem času začnou prorůstat i vaší firmou. Možná z toho teď máte těžkou hlavu a nedokážete je pojmenovat. Od toho tu máte mě!
V dnešním článku vám naservíruji hned devět situací, které jsou doslova postrachem vašich zaměstnanců a firemní kultury. Kvalitní HR oddělení by se s těmito strašáky mělo včas poprat, aby na pověst firmy měli co možná nejmenší dopad.
- Tichá rezignace (Quiet quitting)
Situace, kdy zaměstnanec sice formálně zůstává ve firmě, ale mentálně se už od společnosti odpojil. Dělá jen minimum toho, co by měl a nikdy neudělá nic navíc. Chybí mu iniciativa i opravdový zájem. Vedení často reaguje pozdě – až když přijde výpověď.
Důsledek – výkon firmy trpí a týmová energie slábne.
- Tiché vyhazování (Quiet firing)
Firma nebo manažer pasivně nutí zaměstnance k odchodu tím, že je ignoruje a nepodporuje.
Důsledek – zhoršuje se morálka celého týmu. Nastalá situace demotivuje ostatní a vytváří toxické prostředí.
- Kultura ticha (Culture of silence)
Zaměstnanci se bojí říkat nahlas, co si myslí o vedení, spolupracovnících i problémech.
Důsledek – firma přestává růst a učit se. Ticho často přechází v rezignaci.
- Divadlo angažovanosti (Engagement theatre)
Firma se sice navenek tváří, že podporuje kulturu, zpětnou vazbu a rozvoj, ale reálně je to jen póza. Skutek utek.
Důsledek – ztráta důvěry ve firmu. Zaměstnanci rychle procitnou z tohoto růžového snu a poznají, že „hezká slova“ nejsou podložená činy.
- Povinná přítomnost (Presenteeism)
Lidé fyzicky přijdou do práce, i když jsou nemocní, vyhořelí nebo bez motivace, jen aby “byli vidět“. Já osobně říkám: „Lepší zdravý člověk na home office než nemocný v kanceláři.“
Důsledek – dojde ke zhoršení produktivity i zdraví zaměstnanců.
- Toxická pozitivita (Toxic positivity)
Vedení trvá na tom, aby byli všichni pořád happy a ignoruje skutečné problémy a frustraci.
Důsledek – Zaměstnanci potlačují emoce a dusí svoji autenticitu.
- Kariérní paralýza (Career stagnation)
Zaměstnanec nemá možnost kariérního růstu, změnit pozici ani učit se novým věcem. Cítí, že uvízl.
Důsledek – situace vede k odchodu nebo tiché rezignaci.
- Maskované vyhoření (Burnout masking)
Vyhoření se maskuje jako dočasná únava nebo normální tlak.
Důsledek – pokud si vedení problém nepřizná a nezačne jej řešit, zaměstnanci začnou odcházet, nebo kolabují.
- Únik talentů (Talent drain)
Nejlepší lidé odcházejí, často bez varování, protože necítí perspektivu ani uznání.
Důsledek – odcházejí i ti, co nedávají najevo nespokojenost. Firma ztrácí páteř.
Když na tom společně zamakáme, abyste všem těmto situacím předešli, tak se možná sen stane skutečností a vy si jako personalisté budete moci konečně dát šlofíka. Tak se těšte, protože každé z témat nás bude strašit ve svém samostatném článku.
