Boj o prvotřídní uchazeče a rvačka o nejlepší pracovní pozice. Na jedné straně klient a na druhé barikádě kandidát. Každý má jiné potřeby, zájmy i očekávání. A mezi těmito dvěma světy stojím já – lovec hlav. No stojím… Spíš balancuji jako provazochodec v cirkusu. Na rozdíl od manéže ale pode mnou není síť. Jeden krok vedle a přijdu o kandidáta, nebo ztratím důvěru principála. Takto ve zkratce probíhá nábor.

A co by mělo být cílem každého akrobata (čti: headhuntera), aby na laně neuklouzl? Musí najít tu správnou rovnováhu, aby proces přijímaní nového zaměstnance proběhl:

• transparentně,
• eticky,
• s dlouhodobě udržitelným výsledkem.

A tady vám naservíruji jednotlivé pohledy a jak se k celému procesu náboru stavím já.

1) Prezentace firmy kandidátovi

Nikdy jsem nepotřeboval zastupovat pouze “lovebrandy”, kde je všechno na oko perfektní a jedinou personální starostí je rozhodnutí, kde bude vánoční večírek (berte to s nadsázkou). Já miluju výzvy! Co by to bylo za lov, kdyby mi výstavní kousek sám vběhl pod mušku.

Jaký je tedy můj recept?

Vždy jsem kandidátům vyzdvihl ty nejhorší možné vlastnosti a praktiky firmy. Ba co víc, nacpal jsem jim je přímo pod nos. A to způsobem, že jsem je prezentoval jako výstrahu, ale zároveň jako příležitost a možnost seberealizace.

Budete se divit, kolik lidí po takové výzvě skočí jako šelma do šapitó. Přitom podle profilu na LinkedInu byste to do nich nikdy neřekli. Pokud máte kandidáta s duší dravce, který deset let strávil v rigidní společnosti a relativně stabilním odvětví, po čase se začne zaručeně nudit. A ta hozená rukavice v podobě nové pracovní nabídky je přesně to, co potřebuje.

Může se samozřejmě stát, že má kandidát nasazené růžové brýle, které mu zkreslují realitu pod vidinou nové nabídky. Pak mu ale po one-to-one diskusi krátce po nástupu můžete říct: „Ale přesně tohle jsem vám říkal!“ Budete se mu ale dál moci podívat do očí a nezavřete si ho pro další lovecké příležitosti.

2) Prezentace kandidáta firmě

Vždy jsem si stál za kandidáty, které firmě prezentuji. U některých ten správný náboj poznáte po několika minutách, u jiných musíte nasadit více behaviorální přístup. To v případě, že se vám kandidátovo povídání nějak nezdá a máte pocit, že si z vás dělá “dobrý den“.

Nemusíte být sice úplný expert v oboru, který obsazujete, ale musíte být přesně informován o výsledcích, kterých lze v tomto oboru dosáhnout. Pak velmi rychle poznáte, jestli je k vám kandidát upřímný.

Pokud ano, nikdy jsem neměl problém do firmy prezentovat uchazeče, který byl v rámci výsledků skvělý, ale bylo tam nějaké ALE. Třeba v chování, povahových rysech a podobně. Je dobré do týmu přinést určitou diverzitu. Pokud hledáte stále stejné povahy, budou i firemní výsledky stejné a firma se nikam neposune.

Jaký je tedy můj recept?

Při prezentaci kandidátů zacházím i do detailů ohledně povahy kandidáta. Pokud narazím na negativní rysy, které ale mohou být pro firmu přínosem, nebojím se na to upozornit.

3) Prezentace nabídky kandidátovi

Reálnou finanční nabídku “vybalím” kandidátovi v prvních několika minutách rozhovoru. Už jsem na to v několika předchozích článcích narazil. Třeba tady: Průzkum u kandidáta začíná headhunterským prescreeningem

Neříkám, že mu hned naservíruji horní hranici budgetu – to nikdy nedělejte. Jen zjistěte, jaká je “cenovka kandidáta”, pokud by měl přejít jinam a jestli se do budgetu firmy trefil. Že tak můžete přijít o kandidáta? Možná… Ale jen v rámci dané pozice. Teď jasně víte, jaká je jeho cena a při další vhodné nabídce (s větším budgetem) už stačí jen zaklapnout past a kandidát je váš.

Jaký je tedy můj recept?

Upřímnost. Nestlačujte u kandidátů jejich cenu dolů. Vám by se také nelíbilo, pokud byste si stanovili hodinovou marži 500 korun a klient by vám řekl, že vám víc jak dvě kila nedá. A jestli si myslíte, že to v posledním kole vyžehlíte dvackou do kafeterky, tak vás rovnou vyvedu z omylu.

4) Komunikace

Nastavte si jasné komunikační toky a jejich pravidelnost. To, co odlišuje ty úplně nejlepší headhuntery od průměrně dobrých, je komunikace…fakt nic víc. Těch několik minut denně, které strávíte komunikací s klientem, kandidátem nebo hiring manažerem, neodkládáte na zítřek, středu ani pondělí.

Jaký je tedy můj recept?

Smiřte se s tím, že noťas prostě nezaklapnete po osmi hodinách. Já ho vypínám třeba po 12 a zapínám i o víkendu. Tady si to musíte opravdu odmakat, ale za odměnu budete špičkami v oboru.

5) Lov zaměstnanců od konkurenčních firem

Já jsem bral headhunting vždy jako obchod. Hru, ve které plníte úkoly, a tím se zlepšujete a dostáváte do dalších levelů. V lovení kandidátů z jiných firem jsem se nikdy moc doleva doprava nedíval. Čím špičkovější firma, ze které lovím, tím je to pro mě větší výzva. Je to hezký pocit, když přetáhnete c-level pozici z top značky na trhu do startupu nebo firmy, která potřebuje druhý dech.

Jaký je tedy můj recept?

Simply – pokud nechcete, ať vám kradu lidi z vaší firmy, najměte si mě!